Jsem dítě štěstěny

Byl to ten největší a nejsilnější cit, který nás tady dovedl. Počátek všeho.

LÁSKA…ta která nás provází vždy a všude. V každém nádechu i výdechu, v každé naší buňce. Je to nejsilnější a nejléčivější síla v celém vesmíru.

Vybrat si rodiče byla první věc. Také sourozence. I když si to nepamatujeme, byla to naše volba. My to tak chtěli.

S určitostí vím, že už v břiše jsem se smála. Nebyla jsem tam totiž sama. Někdo si to také užíval. Mé druhé srdce, můj druhý obličej, ta spřízněná duše, která je v myšlenkách neustále semnou. Aspoň já to tak cítím.

První nádech a je to tady. Sestra mě předběhla o celých 25 minut, já jsem ta druhá, pořád ta mladší a menší, ale tak šťastná. Skáču na svět rovnýma nohama a zařvu…jsem tady.

Doma mě čeká kromě dvojčete o necelý rok starší sestřička. Jsem obdarovaná kouzlem velké rodiny a to jsem se teprve narodila. Dar života, dar obou rodičů a k tomu dvě sestry. Velká výhra v životě. A jako bonus, zdraví a šťastní prarodiče. 

Spokojený a šťastný domov. Za několik let další dva bratříčci, jeden o čtyři roky mladší a druhý za tři roky po něm. Tomu říkám hojnost tohoto vesmíru. Ne každý má takové štěstí, mít tak velkou rodinu. Já si jich užívám.

Vyrůstala jsem s mámou, která nás učila důležité věci, jak se poprat s maličkostmi a také s tátou, který si nás užíval. Výlety, tábory, dovolené v krásném českém kraji. Neustále jsem byla blízko přírodě a jako děti jsme si ji dokázali opravdu užít. Jako sourozenci máme krásný vztah.

Vyrostla jsem a dostala do svého života další kouzla a bohatství tohoto vesmíru. Několik zkoušek horších, ale většinu už jen těch krásných. Láska byla všude okolo. Doma, u obou prarodičů, u strejdů i tet. Spousta sestřenic a bratranců.

Pak v krásném věku mých sedmnácti let z ničeho nic, na stavění Máje se to stalo. Byl tam a bylo to rychlé. Láska opět vstoupila. Byla to ta láska, která projde ihned srdcem a ne jen očima. Svět byl ještě růžovější.

Po třech letech mě vesmír obdaroval tím nejkrásnějším, co žena může do svého života dostat. Ona si mě vybrala a já jí děkuji. Je to můj dar nejcennější, za který jsem opravdu vděčná. Taková síla lásky se slovy popsat nedá. Toto cítí každá máma. Má dcera Sára Diane, která je od mala jako anděl. Tichá, hodná a úžasná.

Roky letí a já si toho dost prožila, hodně se naučila a věřím, že se posunula. V životě jsem se naučila brát pozitiva, rozdávat lásku a prožívat každou vteřinu svého života. Asi jsem byla hodná, protože za deset let jsem to opět cítila. Ta nejsilnější láska, jakou kdy vesmír vydá. Tentokrát to byl kluk jménem Tomas Marco. Krásný a silný. Jiný než dcera.  Živý, nebojácný, ale hodný.

Vesmír a andělé mi pomáhají každou vteřinu mého života a já jsem vděčná, že všichni takovou pomoc máme nadosah. Naučila jsem se nebát a věřit si. Milovat všechny a vše, takové jaké to je. Jsme v pravý čas na pravém místě a užívám si každodenní zázraky.

Prarodiče už nemám, ale byli úžasní a plní lásky a síly. Musím popravdě říct, že každičký v mé veliké rodině má nějaké problémy a starosti. Ale jako sourozenci i rodina držíme vždy při sobě, ať se děje cokoliv. Stále se všichni učíme, poznáváme, posouváme.

Děkuji za to, že tady jsem, za vše co mám, za vše co dostávám a co se mi děje. Postupem času jsem našla, co mám opravdu ráda. Miluji hudbu, knihy, stromy, déšť i slunce. Miluji úsměv. Každou vteřinu svého života prociťuji naplno a přijímám s láskou hojnost tohoto vesmíru. A vím, že hojnost je opravdu pro všechny.

Láska má moc uzdravovat, drží lidi ve vzájemném souladu, dává obrovskou sílu do života. Ať jsou v ni zahrnuti lidé, rodina, kamarádi, zvířata, koníčky, příroda, prostě cokoliv. Láskou vše začalo….z lásky vše vzešlo. Kdo umí být vděčný za maličkosti, dostane velké věci.

Slovo DĚKUJI má neuvěřitelnou moc. Slovo MILUJI TĚ má zázračnou moc. Já je používám neustále, je to jen malé díky, za vše co jsme dostali a že tady můžeme být.

S láskou Beatriz